|
Dobrý den,
k dotazu stran existence limitace náhrady škody dle § 64 odst. 12 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), je třeba uvést, že dle tohoto ustanovení, cit.: „Pokud službu bylo možno využít jen částečně, anebo ji nebylo možno využít vůbec pro závadu technického nebo provozního charakteru na straně podnikatele poskytujícího službu, je tento povinen zajistit odstranění závady a přiměřeně snížit cenu nebo po dohodě s účastníkem, který je koncovým uživatelem, zajistit poskytnutí služby náhradním způsobem. Podnikatel poskytující službu elektronických komunikací není povinen nahradit jejím uživatelům škodu, která jim vznikne v důsledku přerušení služby nebo vadného poskytnutí služby.“
Je třeba uvést, že jak vyplývá z dikce § 64 zákona o elektronických komunikací, v daném případě se pojmem služba myslí „služba elektronických komunikací“. Tomu nasvědčuje i odborná literatura, dle které, cit.: „Při výkladu ustanovení § 64 je třeba vždy přihlédnout k věcné působnosti zákona i obsahu pojmu ‚služba‘, jak je zde použit. Ustanovení totiž dopadá na služby elektronických komunikací. Podnikatelé poskytující veřejně dostupné služby elektronických komunikací však v mnoha případech nabízejí i služby jiné, tímto zákonem neupravené. Může jít typicky o služby pronájmu koncového zařízení (např. set-top-boxu), přičemž v případě reklamace těchto služeb či jejich cen se bude řídit obecnou právní úpravou, zejména zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a příslušnou smlouvou mezi poskytovatelem a uživatelem služeb. Nevyplývá-li z nich nic jiného, pak například prekluze práva na uplatnění nároku z vadného vyúčtování či vadného poskytnutí služeb dle tohoto ustanovení zákona se na jiné služby nepoužije.“ (§ 64 Vyúčtování ceny, reklamace, In VANÍČEK Zdeněk, MATES Pavel a NIELSEN Tomáš, Zákon o elektronických komunikacích. Komentář. Linde Praha. Praha : 2014, S. 560, ISBN: 978-80-7201-944-1, In ASPI, cit. 6. 10. 2020).
Definice služby elektronických komunikacích je pak obsažena v § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích, dle kterého se, cit.: „službou elektronických komunikací (rozumí) služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací“.
Jak vyplývá z výše uvedeného, služba elektronických komunikací spočívá či převážně spočívá na přenosů signálů v daných sítích, pro dané ustanovení je již ale irelevantní např. obsah, který je takto přenášen. Teleologickým výkladem tak lze dojít k tomu, že smyslem předmětného ustanovení je zakotvit možnost koncového zákazníka po poskytovateli služeb elektronických komunikací reklamovat především kvalitu signálů a další atributy signálů, nikoliv po tomto poskytovateli nárokovat případnou náhradu škody za obsah takto přenášený.
V případě dané zakázky je jejím předmětem ovšem zpracování dat o mobilitě osob v Brně a jeho okolí vycházejících z geolokačních signalizačních dat mobilního operátora, a to v agregované anonymizované podobě včetně stručného popisu výsledných dat, tzv. metadat. I když tyto data ze své podstaty musí vycházet z analýzy z uskutečněných služeb elektronických komunikací, již se nejedná o službu v tomto smyslu, neboť tato již není založena na přenosu signálu v daném čase a již ji tak nemůže ovlivnit např. jeho kvalita. K danému je třeba upozornit, že jak je shora nastíněno, výstupem dané zakázky má být i popis metodiky. Pokud by v minulosti došlo k poklesu kvality přenášeného signálu, ze kterého daný uchazeč vychází na tolik, že by mohl ovlivnit výsledná data, měla by se tato skutečnost odrazit v této částí.
Zadavatelé tak mají za to, že předmětné ustanovení upravující limitaci náhrady škody se v daném případě neaplikuje, a proto nelze vyhovět návrhu na úpravu obchodních podmínek – smlouvy.
|